Tradičná čínska medicína

Základy čínské medicíny se datují několik tisíciletí před naším letopočtem. První písemné zmínky jsou z období Žlutého císaře, který vládl někdy mezi obdobími 2698-2599 př.n.l.. Jeho kniha Vnitřní kniha Žlutého císaře je základem psané tradiční čínské medicíny (TCM), která v praxi existovala již dříve, bohužel se však její datování nedá přesně dohledat. Principem fungování tradiční čínské medicíny je učení o Jin a Jang a Učení o  pěti prvcích, které pocházejí ze starodávné čínské filozofie. Podle tradiční čínské medicíny je člověk součástí vesmíru a tudíž i přírody a podléhá tak stejným zákonům jako zbytek vesmíru. Při nemocech je negativně ovlivněna harmonie mezi Jinem a Jangem, tím dochází ke špatné činnosti vnitřních orgánů, protože jednotlivé všechny části lidského těla jsou navzájem propojeny. Proto je důležité léčit člověka jako celek a ne jen jeho části. Před samotným léčením je důležitá i komplexní diagnostika, pro získání co nejvíce informací, aby mohlo dojít k co nejpřesnější určení diagnózy. Čínská medicína má ve světě stejné místo, jako medicína soudobá. Aktuálně je možné absolvovat školy TCM i v Evropě. Mezi nejčastější metody léčby, které se uplatňují podle vyhodnocení diagnostiky (metody se mohou navzájem i skloubit), patří:

Akupunktura – vpichování tenkých jehliček do přesně zvolených míst na těle, které se snaží uvolnit energii Qi a tím pomoci od bolesti hlavně svalů, kloubů, neuróz, atd. Jde tedy převážně o odstranění funkčních obtíží.

Bylinná léčba – také se jí říká fytoterapie. Jde o směsi bylin, které jsou přesně míchány pro potřeby a léčení jedince. Můžeme je najít v různých formách např. jako tobolky nebo bylinný extrakt či čaj. Ovlivňují především organickou část těla. Jsou výbornými pomocníky při stavech vyčerpání, psychické nepohody nebo poruchách spánku či koncentrace.

Čínská dietetika – jedná se o úpravu stravy, nikoliv o dietu. Správnou životosprávou můžeme napomoci k lepším výsledkům klasické léčby. Úprava stravy je vždy tvořena individuálně pro konkrétního člověka s jeho neduhy.  Dále je dietetika ovlivněna ročním obdobím nebo denní dobou, to jsou však již zpravidla zásady obecné.

Tuina masáž – jde o práci mezi různými uvolňujícími hmaty a energií, které se snaží udržet tělo v rovnováze. Slouží k uvolnění bolestivých zad, svalů a celého pohybového aparátu. Nesmí se zde zapomenout na spolupráci s Čchi.

Moxování – metoda podobná akupunktuře, kde se na specificky určená místa pokládají speciální moxy, a tím dochází k jejich prohřátí a uvolnění, za pomoci zlepšení toku Čchi. Tato metoda doplňuje Jang. Moxa je speciální trubička plněná lístky pelyňku (Artemisia argyi). Moxa se zapaluje a tepelně tak ovlivňuje akupunkturní body či uvolňuje jiná místa na lidském těle. Aplikace bývá zjednodušena samolepící náplastí, která drží moxu na svém místě.

Baňkování – využívá podtlaku, způsobeného pod skleněnou nebo plastovou baňkou vyhořením nebo odsátím kyslíku. Použití může být lokální nebo celkové. Podle využití baněk nastane i účinek. Tato metoda je dobrá i pro celkovou detoxikaci těla.

Cvičení Čchikung – zde se pracuje na rovnováze mezi Jin a Jang, ve spolupráci se zprůchodněním energie, pomocí jednoduchých cviků. Propojuje se mysl a tělo skrze dech. Díky tomuto cvičení se dají ovlivnit tělní orgány, a proto je vhodné toto cvičení zařadit k další léčbě. Jeho cvičení je dobrou prevencí proti onemocnění.